VI. Sněm Mohawků

V průběhu  týdne  jsme  se  s Anpetuwi-ilem  domluvili,  že  vyrazíme  na  sobotní  sněm Mohawků.

V den  odjezdu  ráno  se  k nám  ještě  přidal  Sysel  a  po  rychlém  nákupu  nějakých potravin, pitiva a pochutin jsme vyrazili směr Ohař u Mirovic. Cesta hezky ubíhala a tak jsme na místo dorazili kolem jedenácté.

Na zdejším dětském kolotoči jsme viděli pár bojovníků, kteří zde skotačili. Ostatní se činili v kuchyni a někteří i pomáhali náčelníkovi. Usedlost byla velmi rozlehlá. Čas k příjezdu jsme si vybrali skvěle, protože se nedlouho po našem příjezdu podával oběd J.

Po  obědě  se  rozběhly  naplno  přípravy  sněmu,  jako  stavba  týpí,  příprava  hranice, fakule,  dřevo  na  přílož,  lavice  a  výzdoba  sněmoviště.  Anpetuwi-ile,  Sysel  i  já  jsme  také přiložili  ruku  k dílu  a  tak  nám  vše  šlo  hezky  od  ruky.  Chlapci  neustále  šmejdili  po všech staveních a zákoutích statku. Ještě před setměním se podávala výtečná večeře, kterou uvařil Carlos  za  pomoci  některých  bojovníků  (byť mám  určité  pochybnosti  o  kvalitě  a  hojnosti té pomoci  J).  Po  večeři  proběhla  soutěž  o  co  nejvyšší  stavbu  z místních  kamenů,  což  se  již započítávalo do Boje o muže sněmu.

Za tmy se rozezněl tamtam a hlas náčelníka Kanyatary oznamoval: „BOJOVNÍCI, BUDE SE KONAT  SNĚM!“.  Za  zvuku  tamtamu  se  kmen  odebral  do  sněmovního  kruhu,  zazněla zahajovací formule „Má Manitou čtvero synů“ a Anpetuwi-ile zažehl 6. sněmovní oheň. Sněm započal  a  Boj  o  skalpy  se  rozhořel  naplno.  Clany  bojovaly  urputně  a  vyrovnaně. Stejně urputný a vyrovnaný boj se vedl i o to, kdo se stane mužem 6. Sněmu. Udílení Orlích per bylo dlouhé,  neboť  téměř  každý  žádal  o  udělení  alespoň  jednoho  Činu (WAŠTÉ).

Celkově panovala na sněmu skvělá atmosféra a naprostá pohoda. Kmen přijal další nováčky – jen tak dál, ať se řady bojovníků rozrůstají J.

Sepsal šaman Wakišaka