Výprava do Brd 21. 3. 2015

“Kuk do Brd” byl název jednodenní výpravy do Brd poblíž Dobříše. Páč už jsem dlouho na žádný výpravě nebyl, jel jsem taky! Jejda, zapomněl jsem se představit: jsem skřítek Destruktus, celým jménem Gaius Destruktus první.  Asi už jste o mě někde v kronice četli…

Sešli jsme se na Jiráskových sadech v půl deváté a po třičtvrtě jsme se poskládali do autobusu. V autobuse jsme se nacpali čupr karamelkami od Roye. Ňam! V Dobříši několik z nás dokoupilo zásoby a hurá do lesa.

Slabá asfaltová silnička se postupně měnila v lesní cestu a i z ní jsme později sešli na sotva znatelnou pěšinu. Prošli jsme několik trampských kempů – na některých bylo jen ohniště, na některých byly lavičky na sezení, nebo dokonce přístřešek, kde by se dalo přespat. Ochutnali jsme vodu z lesních studánek a potůčku – to, co by člověk leckde jinde nemohl udělat z obavy o své zdraví.

Byl krásný teplý jarní den, tak se několik otužilců rozdělilo o nalezený kus ledu a na náčelníkův tip na osvěžení si led hodili pod tričko na záda. Blázni! Ještě že jsem byl schovaný u Matta v batohu…

V jednom z kempů – myslím, že to byl “U vyschlého potoka” – jsme si udělali oběd. Mužstvo (tedy vlastně Mohawkové, páč mezi sebou mají i jednu holku) si opékalo buřty a Pipi s Kanyatarou vařili buřtguláš. Po obědě a bezejmenné hříčce (něco mezi honěnou a hrou na zajetí Vinetua) jsme se vydali dál…

Na dalším z kempů, Staré Dakotě, jsme zkoušeli ošetřit zlomenou nohu a dopravit zraněné asi 30 metrů. Lépe se dařilo Želvám. Ve hře Boj o vlajky jsme využili naše hadrové míčky a tak hra byla jiná, nežli bez nich. Jen škoda, že míčky ještě nemají a na výpravy nenosí všichni Mohawkové!

Posilněni zeleninovou a ovocnou svačinkou (už jste někdy jedli broskev kedlubnovou? To vám je lahůdka…) jsme se vydali na cestu zpět do Dobříše a pak domů do Příbramě. Cestou zbyla i chvilka na zápasení.

Pro několik z nás to dnes bylo první setkání s brdskými kempy, pro některé zas vzpomínkou na doby minulé, kdy v Brdech byli s dnes již bývalými členy oddílu… Výprava se líbila – ve známkování se objevila jen jedna dvojka (a za tu prý může jeden strom, co měl kořen tam, co jeden z gambusínů zrovna hodlal utikat, takže zakopl /né ten kořen/ a pak letěl a pak nadával…), jináč samé jedničky. Hlasy pro Muže výpravy si zapisoval Imnu, tak uvidíme, kdo to nakonec vyhrál. Inu opět Imnu!

Byli tu Hnědí Medvědi Selmacas, Matto a Seal, Modré Želvy Imnu, Osika a Amazonka, za náčelnictvo již dříve jmenovaní Kanyatara a Pipi. Byla to nááádhera. Už se moc těším na Velikonoce na Šumavské putování, jen ještě nevím, ke komu se shovám do batohu – přeci to nepudu pěšky, když se můžu nést!

Ahój!

Destruktus I.