Výprava za bobry 21. – 23. 2. 2020

Na první víkendovou výpravu v roce 2020 jsme se vydali do Berouna. Jako noclehárnu jsme se už poněkolikáté rozhodli využít klubovnu spřáteleného turistického oddílu. 21. 2. jsme se tak ve složení Imnu, Špigy, Mochomůrka, Kápo, Monika a Kanyatara sešli ve třičtvrtě na tři na nádraží.

Odtamtud jsme jeli vlakem do Berouna, odkaď nás čekala 2,7 km dlouhá cesta do klubovny. Cestu jsme zvládli rychle, a tak, než nám byly přivezeny klíče, jsme ještě stihli posedět u řeky. Krom svačení a blbnutí jsme také měli možnost vidět okolo plující ondatru.

Po dovezení klíčů jsme se ubytovali a jako večerní program jsme se vydali do bazénu. Při dvouhodinovém pobytu měl snad každý možnost se dostatečně vyřádit.

Při plavání však vyhládne a bylo tedy rozhodnuto, že se povečeří v pizzerii. Do klubovny jsme se vrátili okolo půl jedenáctý, takže se už jen chvíli povídalo a zpívalo a šlo se do postele.

V sobotu se budíček povedl již v 7.50. Při sladké snídani se hlasovalo, kam se dnes půjde na výpravu. Nakonec vyhrála cesta do Žloukovic, u kterých v roce 1995 a 1996 tábořil (tehdy pod názvem Vlci) náš oddíl.

Po snídani jsme vyrazili na vlak, kterým jsme jeli do Žloukovic. Odtamtud nás čekala cesta na tábořiště. Nebylo to moc daleko, jenže kvůli malinké pěšince, popadaným stromům a mokru byla cesta podél vody dost náročná. Viděli jsme také stromy překousané od bobra (bobry se nám potkat nepodařilo). Bez větší úhony jsme to zvládli a mohli jsme se podívat, kde náš oddíl tehdy tábořil. Louka s chatičkami se však rozprodala a dnes tu
je mnoho chatek, každá s jiným majitelem.

Kousek od louky jsme se utábořili a započali vařit oběd – mohawské rizoto. Naobědvali jsme se a přemýšleli, kam půjdeme dál. Rozhodli jsme se vrátit do Žloukovic a odtamtud do vesnice Nižbor. Tentokrát trochu lepší cestou jsme tedy začali vracet. Po cestě zpět jsme opět viděli ondatru. Dopoledne bylo sluníčko a jarní počasí, nyní to vypadá spíše na déšť.

V lese si užíváme volnost a běháme, povídáme, dovádíme. Nakonec dobíháme autobus, abychom v Nižboru nemuseli čekat hodinu a půl na další spoj.

Spoj jsme stihli a v půl sedmý jsme se opět mohli hřát v klubovně. Začali jsme vařit večeři a po ní a po odjezdu Špigy jsme začali obsazovat města, cesty, louky a kláštery. Začala totiž hra Carcassonne (tuto hru jsme vlastnoručně vyráběli na Silvestru 2012/13). Hodinovou hru jsme si užili a snad si jí opět zahrajeme dříve než za pět let. Před spaním jsme ještě probírali něco ze stezky a okolo jedenácté jsme již ulehali do spacáků.

V neděli nás stejně jako včera čekala rozcvička. U snídaně jsme povídali o životní motivaci. Po ní a snídani jsme si sbalili věci a opět jsme se přesunuli ke stezkám. Povídali jsme především a naší organizaci “Svaz skautů a skautek České republiky” a o historii České republiky. Následovala krátká procházka na druhý břeh Berounky.

Po návratu jsme se naobědvali a začali zametat a vytírat. Ve dvě hodiny si přijeli pro klíče. My jsme u klubovny ještě zahráli Modrý blesk a poté už vyrazili na cestu na nádraží.

Po koupi jízdenek a přesunu na nástupiště se vyhlásila další hra – Jo, ano, ne. Nikdo nesmí vyslovit žádné z těchto tří slov. Kdo jej vysloví, musí odevzdat kartičku. Kdo má kartiček nejvíce, vyhrál. Ve vlaku jsme se snažili
nachytat na Jo, ano, ne a také jsme zhodnotili výpravu. Mužem/ženou výpravy se stala Monika a známka byla čistá 1.

Na nádraží v Příbrami jsme vyhodnotili hru Jo, ano, ne – vyhrál Kany a po palcáku jsme se rozprchli domů. Takto skončila další mohawská výprava, ze které jsme si odnesli další zážitky a krom toho jsme mohli nahlédnout do oddílové historie.

Rádi v oddíle uvítáme nováčky – kluky i holky od 7 let. Informace o nás jsou na stránkách www.indianipribram.cz.

Matěj Mosler – Imnu
owačira (rádce družiny) Modré Želvy
(15 let)

Několik fotek z naší výpravy (více je v galerii po přihlášení):