Výprava do Brd 12. – 14. 6. 2020

Díky aktuálnímu rozvolnění koronavirových opatření jsme opět mohli obnovit naplno naši činnost. Po schůzkách 1. a 8. června vyrážíme ještě od pátku 12. do neděle 14. na poslední výpravu v tomto školním roce. Rozhodli jsme se, že po půl roce opět zavítáme do brdských campů – malá tábořiště v Brdech, která většina lidí nezná a díky tomu je tam ticho a krásně.

Ve čtyři hodiny se Imnu, Mochomůrka, Špigy, Icy a Kanyatara (v tuto chvíli bohužel celý Kmen Mohawk) schází u Kanyatarova domu. Po dobalení věcí a vymyšlení trasy vyrážíme okolo šesté Kanyatarovo autem směr Dobříš. Tam auto necháváme a po modré turistické značce vyrážíme do brdských hvozdů. Během asi pěti minut cesty se nám povedlo vidět čtyři srnky! Po chvilce cesty odbočujeme k prvnímu campu – Nový Miklinakinak. Většina z nás tu je poprvé, takže se zastavujeme a koukáme okolo. Dále vyrážíme proti proudu potoka k dalšímu campu – Onondago. Po cestě si povídáme a užíváme ticha a volnosti. Ve třetím campu s názvem Rezavá Kudla se rozhodneme ubytovat. Krom ohniště a laviček je tu i přístřešek, ale většina je pro spaní pod širákem. Stavíme ale i přístřešky, jelikož v případě deště se do přístřešku asi všichni nevejdeme a zároveň si stavbu přístřešku potrénujeme. Již skoro za tmy rozděláváme oheň a začínáme si péct buřty. Je to pěkné být takhle v lese ve tmě, v teple a u ohně. Na Rezavou Kudlu také doráží nějaký tramp – Jirka neboli Housenka. Seznamujeme se s ním a on nám vypráví mnoho příhod z Brd a o mnoha campech. Stejně jako my se tu rozhodne přespat. Jdeme se ještě podívat na loučku na oblohu a pokusit se objevit nějaká souhvězdí a pak už jdeme spát.

Druhý den vstáváme postupně mezi sedmou a osmou. Po snídani uklízíme a loučíme se s Housenkou, který má namířeno na Studený vrch. My vyrážíme na druhou stranu poznat další campy. Nyní obsazeným campem Stará Dakota jen procházíme a hledáme camp a jdeme dál. Další camp, který jsme chtěli navštívit, se nám nepovedlo nalézt, ale nevadí, díky radě návštěvníků opravdu nádherného campu Taurus nalézáme camp Chlupatej. Tam jsme se rozhodli vařit oběd – těstoviny s uzeným. Kany opravuje sekeru, zbytek vaří. Bohužel se po obědě zatahuje a začíná trochu poprchávat a v dáli hřmít. V tomto campu je jen malý přístřešek a my se tedy kvůli ochraně před deštěm přesouváme do několik set metrů vzdáleného Milanova campu. Tam vaříme čaj, povídáme a hrajeme. Bouřka nás z velké části minula, takže se Imnu, Mochomůrka a Icy vydávají na procházku po dalších campech (Špigy si namočila boty, takže s Kanym zůstala v campu). Vidíme tak nejprve camp Kaliště (objevený při minulé výpravě sem), kde se setkáváme s partou ,,polotrampů,, – vaří na ohni a my se s nimi dáváme na chvíli do řeči. Díky jejich hláškám jsme se u toho hrozně nasmáli. Nejvíce nás pobavil námi přezdívaný Josef, který byl trochu při těle a Mochomůrka si ho v mnoha věcech, co dělal, vzal za vzor. Dále navštěvujeme camp Pražec, nyní objevený Bonantagon, Zelené Šišky. O kus dál pak navštěvujeme ještě další tři campy. Po návratu se dovařuje večeře a po ní ještě chvíli povídáme a před půlnocí jdeme spát. Spíme všichni ve zdejším přístřešku, který je ale tak pro tři lidi a my máme trochu problém se tam vejít.

V neděli vstáváme okolo osmé. K snídani jsou ovesné vločky s ovocem. Předpověď předpovídá bouřky a náš původní plán navštívit další campy pozměňujeme. Balíme se a vyrážíme k autu. Oběd jsme měli v plánu udělat buď v nějakém campu po cestě nebo (v případě deště) v klubovně v Příbrami. Bouřka i déšť se nám nakonec vyhnuli a my znovu navštěvujeme camp Nový Miklinakinak, kde vaříme oběd. Po něm si jdeme zahrát hru podobnou hře Sedm statečných. Kanyatara v campu hlídá svíčku a jeden z týmů (kluci proti holkám) mu jí musí ukrást. Zároveň se vybíjíme hadrovými míčky a kdo je vybit, musí se jít oživit. Po šesti kolech nakonec vítězí kluci se čtyřmi výhrami. Je po třetí hodině a my vyrážíme k autu. Po cestě ještě chvíli pozorujeme hnízdo strakapouda a pak už rychle směr Příbram. V klubovně dáváme usušit celty a Kanyatara nás postupně rozveze domů.

Na výpravě se mi líbila lokalita – do Brd se vždycky rád podívám a množství navštívených campů – 15 campů, z toho pro mě 4 nový, jsem tedy opravdu nečekal. A k tomu jsme nachodili asi 20 km (většinu s velkým batohem na zádech). Zažili jsme i plno srandy, a to nejen s mnoha trampy – Housenka, Milan (toho jsme teda nepotkali) a námi přezdívaný Cipísek a Josef. Škoda jen, že jsme si nezahráli více her a na výpravě (a celkově i v oddíle) nás nebylo více. Starší věk účastníků a jejich větší zkušenosti jsme ale naopak využili k tomu více toho ujít. Už nyní se těším na příští oddílovou výpravu do těchto končin.

Matěj Mosler – Imnu
owačira (rádce družiny) Modré Želvy
(15 let)

Několik fotek z výpravy (více jich je po přihlášení v galerii).