Tábor zavřených dveří je již minulostí

1. – 15. července 2020

Na jaře se většina z nás bála, zda a v jakém rozsahu budou moci být tábory, nakonec se ale vše povedlo a my jsme opět mohli vyrazit na tábor a zakončit tím další rok oddílové činnosti. Některá opatření sice bylo nutné dodržovat, nicméně vše se dalo zvládnout a tábor si i tak užít. Opět jsme se rozhodli využít možnosti tábořit s kmenem Shawnee ze Zábřeha a naším domovem se na dva týdny stala nám již známá louka nedaleko města Štíty. Na ní stálo 8 týpí, dřevěná marodka a nářaďák a schovaná v lese pak byla kuchyň, umývárka a latríny. Za Kmen Mohawk na tábor vyrazili Imnu, Mochomůrka, Špigy a vedoucí Kanyatara. Oficiální začátek tábora byl ve středu 1. července, někteří ale na tábor přijeli dříve. Tábora se účastnilo přibližně 25 dětí a skoro 10 vedoucích. První týden se tábora účastnilo i 5 mladších členů Šavanů, druhý týden byl již jen pro ty starší.

Program byl opět skvěle připravený a rozmanitý. V prvním týdnu stojí za zmínku den Hunger Games, kdy se například dělali sádrové odlitky stop, vyrábění závěsu z korálku, procházka po okolí tábora s poznáváním rostlin, indiánský den s indiánskou přehlídkou, hraním lakrosu či výrobou ramínka z přírodního materiálu, orientační běh nebo dražba, ve které si každý mohl koupit něco sladkého. Druhý týden pak proběhla Star Wars bitva, den naruby, kdy část programu připravovali děti pro vedoucí, tradiční obchodní hra, táborová Porta, kde bylo možno v několika kategoriích ukázat svůj umělecký talent, a nakonec balení a odjezd domů.

Především první polovinu tábora probíhala celotáborová hra Expedice Himalaya, ve které se tři týmy snažili pomocí výsledků z jednotlivých etap vystoupat na Mount Everest. Hra byla zakončena červencovou jízdou na lyžích. Ze tří týmů se na Everest nakonec dostaly dva. Další část programu vyplňovalo mnoho (opravdu mnoho) her, které se většinou hrály ve stejných skupinách jako při celotáborové hře. Krom tohoto programu byly hlídky, služby v kuchyni (letos jen na dělání dřeva a mytí nádobí), plnili se Orlí pera, trochu se pracovalo, večer se sedělo v týpí a zpívalo nebo se hrály hry venku a občas bylo osobní volno, které každý využil dle svého. Poslední táborový večer byl tradičně věnován sněmu (pro Šavany 112. a pro Mohawky 16. sněm). Na něm se vyhodnocovalo celoroční bodování, bodování stanů, celoroční hra, Jediný šíp tábora, udělovaly se Březové lístky, volil název tábora – Tábor zavřených dveří (táborníci totiž nesměli na výlet mimo tábor a návštěvy nesměly k nim) a nakonec přišlo na udělení více jak 130 Orlích per a 2 nových hodností. Sněm řídil šaman Mičkinikwa a bylo to krásné zakončení těch dvou klidných a pro většinu i krátkých dvou týdnů.

Tábor zavřených dveří byl další skvělý tábor, který jsem prožil. Program byl dobře připravený, aktivity byly různorodé a vyvážené. Zásluhu na tom má především náčelnice Šavanů Watoknapa, která do toho vložila mnoho svého volného času. Díky silnému vedení bylo krom programu postaráno i o kuchyň a zázemí, neboť tábor se neobejde bez práce. A bylo poznat, že se jedná o tábor skautský – všichni si vzájemně pomáhali a kamarádili spolu. Díky těm mnoha nádherným chvílím, co jsem na táboře prožil, se už nyní těším na ten další. Snad i ten bude se Šavany. Zároveň věřím, že se na nějakých akcích potkáme i během roku.

Imnu

Úvodní foto: Takto vypadala táborová louka v noci. Nádhera, že?

Fotky z tábora jsou na stránkách Šavanů (https://shawnee.cz/).