V průběhu týdne jsme se s Anpetuwi-ilem domluvili, že vyrazíme na sobotní sněm Mohawků. V den odjezdu ráno se k nám ještě přidal Sysel a po rychlém nákupu nějakých potravin, pitiva a pochutin jsme vyrazili směr Ohař u Mirovic. Cesta hezky ubíhala a tak jsme na místo dorazili kolem jedenácté. Na zdejším dětském kolotoči jsme viděli pár bojovníků, kteří zde skotačili. Ostatní se činili v kuchyni a někteří i pomáhali náčelníkovi. Usedlost byla velmi rozlehlá. Čas k příjezdu jsme si vybrali skvěle, protože se nedlouho po našem příjezdu podával oběd J. Po obědě se rozběhly naplno přípravy sněmu, jako stavba týpí, příprava hranice, fakule, dřevo na přílož, lavice a výzdoba sněmoviště. Anpetuwi-ile, Sysel i já jsme také přiložili ruku k dílu a tak nám vše šlo hezky od ruky. Chlapci neustále šmejdili po všech staveních a zákoutích statku. Ještě před setměním se podávala výtečná večeře, kterou uvařil Carlos za pomoci některých bojovníků (byť mám určité pochybnosti o kvalitě a hojnosti té pomoci J). Po večeři proběhla soutěž o co nejvyšší stavbu z místních kamenů, což se již započítávalo do Boje o muže sněmu. Za tmy se rozezněl tamtam a hlas náčelníka Kanyatary oznamoval: „BOJOVNÍCI, BUDE SE KONAT SNĚM!“. Za zvuku tamtamu se kmen odebral do sněmovního kruhu, zazněla zahajovací formule „Má Manitou čtvero synů“ a Anpetuwi-ile zažehl 6. sněmovní oheň. Sněm započal a Boj o skalpy se rozhořel naplno. Clany bojovaly urputně a vyrovnaně. Stejně urputný a vyrovnaný boj se vedl i o to, kdo se stane mužem 6. Sněmu. Udílení Orlích per bylo dlouhé, …
