Zimní Kanyštice
Zdar děcka, tady je váš skřítek Destruktus!
Kdo mě znáte, výborně! A kdo mě ještě neznáte, tak mě brzy poznáte… Jen vězte, že jsem pěkný šikula a jsem skoronáčelník Mohawků. Teda doufám, že si mě při příštích volbách v létě zvolíte! O tom vám ale ještě někdy napíšu…🙂
Dneska bych vám chtěl něco říct (a slovo “říct” je docela přesné – tenhle článek byl v první verzi nadiktován a pak teprve upravován…) o poslední výpravě do Kanyštic. Kanyštice je taková vesnička za hranicemi středočeského kraje. No, na mapě byste ji hledali marně – vězte, že ofiko se to jmenuje Myštice, a Kanyštice tomu říkáme podle tý Kanyho chaty, kterou tam navštěvujeme, nebo která bývá naším domovem. Poslední výprava byla 6. až 8. ledna 2023 a měla to být zimní výprava, i když tomu počasí moc nenasvědčovalo…😄
V pátek k večeru, hned po příjezdu, jsme šli k nedalekému zatopenému lomu ve Střížovicích a dva týmy měly za úkol dostat zprávu na papírku a hořící svíčku přes lom na druhou stranu k druhé části týmu a tam druhá část týmu signalizovala baterkou morseovkou tu zprávu zas dál na další část lomu k třetí části týmu. Bylo to zajímavý, koukat se na vyrábění těch těch vorů a různých konstrukčních plavacích mechanizmů, sledovat přehazování provázku, namotaném na kusu klacku a pak vidět, jak vyrobený vor se svíčkou už skoro za tmy jede po té vodě… Pro jeden z týmů bylo výzvou konstruování a vyrábění, druhý bojoval s přehazováním provázku, nicméně po lehké pomoci přihlížejících oba týmy úkol zvládly! No, zajímavě to Samotář vymyslel! 😉👍 Hned po splnění úkolu odešli někteří zpátky do chaty, ale zbytek účastníků výpravy je téměř dohnal a k chatě dorazili jen asi o pět minut později. Jak jsme byli rádi, že v chatě máme teplo…!!!
V sobotu jsme se po tradiční ranní rozcvičce (byla nepovinná, ale za mohawské peníze “Mušle” – většina bláznů šla zas naboso – taky všichni běhali, cvičili a zpátky byli za necelé dvě minuty) posnídali, co kdo dal (nebo co komu maminka zabalila) a dali jsme se do hraní lesní hry “Safari”. Variant hry je víc, u Mohawků jsme to dnes hráli tak… Po lese jsou rozházený papírky s různými obrázky zvířat, hmyzu a pravěkých živočichů, děcka, představujíc lovce to po týmech po jednom sbírají, nosí do svého “domečku” a ve vhodných chvílích prodávají Kanymu. Aby to nebylo jednoduché a nudné, přitom je prohánějí strážci, kteří kontrolují povolení k lovu (to ale nikdo nemá, tak je před strážci – to byli Imnu se Samotářem – potřeba utéct). Kdo je chyce, odevzdá ulovené zvíře (po zakoupení “kárky” prípadně až tři zvířata) a jde se oživit kus dál k označenému místu. To zas není tak hrozné, když tam ale už jdete potřetí, začne vás to mrzet, a začnete se trochu snažit se strážcům vyhnout, schovat, nebo před nimi utéct.
Na svačinu jsme byli zpátky v chatě u Kanymause a po ní jsme šli pracovat (probírat táborové dřevo a řezat, štípat a nosit dřevo na topení) a trojka Icy, Špigy a Kámen vařila oběd – těstoviny se sýrovou máčkou.
Po obědě byl polední klid, takže co se dělo, to já přesně ani nepřesně nevím, protože jsem usnul… Ale co vím, odpoledne po svačině jsme začali po kladech na ohních venku vařit polívku (což jsme měli připravené a promyšlené už z domova). Dva týmy vařily zelňačku, jeden tým zvolil bezmasou variantu a sice bramboračku. Jak to dopadlo? Na ohni se (zvlášť, když venku není hic jak v létě) vaří pomaleji, ale co se týče výsledku – musím říct, že všechny polívky byly poživatelný! Chuťově nejlíp byla byla na prvním místě polívka týmu, vedeného Kryštofem s jejich “zelňačkou s klobáskou” , na druhým místě byla “bramboračka od Špigy” s týmem a na 3. místě nejmenší tým MŽ (pod vedením Icy). Na druhou stranu je potřeba říci, že Icyin tým (nebo Modré Želvy) byl nejen nejméně početný, ale byli v něm krom Icy jen dva až tři malí Mohawkové. Bravo, bravisimo, neboli jak říkají indiáni “vašte” (psáno “waste”)!
Večer se hrála prima hra “Pašeráci”, kdy strážce (Kany) chodil po lesní cestě osvícený červenou baterkou a členstvo se mezitím plížilo přes cestu a pronášelo knoflíky. Hra se líbila, a to hlavně z toho důvodu, že Kanymu se nepodařilo chytit vůbec nikoho…!😕
Po návratu jsme se vyzubili a menší už šli spat, chvilku se něco četlo, pak si Černí Jestřábi povídali něco o korálkách nebo o tom co bude, taky se něco zazpívalo a bubnovala se indiánská večerka… Dobjou!
V neděli po probuzení jsme dali jen malou rozcvičku vevnitř – několik gambusínů se snažilo přeprat Kanyataru (to je hra “Na Kanyataru!” – nepodařilo se). Posnídali jsme míchaná vajíčka a po snídani jsme pomalu začali balit a uklízet (to já jsem se schoval, abych náhodou nedostal nějakou práci!) a připravený k odchodu jsme čekali venku a přitom jsme dělali blbosti a hráli nějaké menší hříčky. Krátce před polednem jsme mohli vyrazit na cestu a studený oběd jsme si dali až cestou do Čimelic na vlak, na plácku za statkem U Nováků. Kanyatara tradičně na chatě zůstával o chvilku dýl jako poslední, aby úklid doladil a taky prý ještě šel zkontrolovat kadibudku…😄 No dohnal nás na obědovém “pikniku”.
Na nádraží jsme dorazili asi třičtvrtě hodiny před odjezdem vlaku, tak jsme ještě hráli otázkovou hru s písmenky (něco trochu jako tradiční mohawské Bobřinky) a ve vlaku Icy vyhodnotila výpravu. Výprava se povedla (známku ani “muže / ženu výpravy” si nepamatuju) a zažili jsme spoustu úžasných her a jiných zážitků, co člověk jinde moc nezažije.
Tož nazdar příště!
Gaius Destruktus I.
