Tajuplná výprava Mohawků 25. – 26. dubna 2015

Výprava začala tak, že jsme se v 9:00 sešli u klubovny já, Amazonka, Imnu, Kany a Pipi. Tajuplná výprava to byla proto, že jsme až do chvíle, co jsme vyrazili od klubovny netušili, kam vlastně půjdeme. Výprava měla být slibová, ale Seal, který měl skládat skautský slib nakonec nemohl dorazit.

V klubovně jsme pobalili celty, potravu a zahráli jsme si Bobřinky, potom jsme vyšli směr Svatá Hora, tam si šla Pipi koupit kafe a my ostatní jsme si povídali vtipy.

A pak jsme šli dál a Kany si povídal s ptáky. Cestou jsme hledali dinonosaura, ale nenašli. Taky jsme hledali místo, kde rozdělat oheň a ohniště jsme našli na cestě.

Tak jsme začali vařit cibulačku a pak jme jedli a měli polední klid. Já, Imnu a Amazonka jsne jšli na procházku. Po návratu na stanoviště jsme šli dál až na místo, kde je ve skále vytesaná skautská lilie a kde se kdysi před léty konaly skautské tábory. Hledali jsme nocoviště a ospalí jsme jsi mysleli, že půjdeme až do Smolotel k Fíkovi na statek, ale Kany našel suprový místo i s ohništěm.

Začali jsme si vařit večeři (čočka s párkem a cibulkou) a stavit přístřešek. Byla to sranda, protože ješte nepršelo. Potom jsme pojedli, Kany šel něco zabrnkat na kytaru a my jsme šli se čtením spát. Četl se úryvek z knihy Robinson Crusoe, ale jen kousek, protože všichni hned usnuli…

Ráno pršelo a mě zmoknul spacák. Začali jsme vařit snídani (mohawské nemüssli a čaj), balit si a bourat přístřešek.

Přestalo pršet a nebyli jsme zas až tak mokří, tak jsme dlouze šli směrem k Solenicům až ke studánce a k ohništi. Tam jsme jse najedli těstovin s vlastnoručně vyrobenou sýrovou omáčkou, mňam! U potoka jsme umyli nádobí a přinesli vodu na zalití ohniště.

Došli jsme až k zastávce do Solenic, a tam jsme plnili 1. etapu dlouhodobé hry Robinson Crusoe. První z nás již těžký úkol splnili a získali pamětní lístek a dva Robinsonské dolary. Ti, co tu dnes nebyli, budou mít šanci někdy příště. Za splnění úkolu ale dostanou už jen jeden dolar.

Trochu hodnocení na závěr: během víkendu jsme ušli celkem 22 kilometrů, známka výpravy 1,33 a o Muže/Ženu výpravy se rodělili se dvěma hlasy Amazonka a Imnu. Byla to trochu náročná výprava, ale byla na ní pohodová přátelská atmosféra.

P. S.: Cestou jsme potkali koně a turisty

text a mobilfoto: Marek Urban – Selmacas 🙂
korektury: Destruktus I.