Výprava do Prahy Neprahy 13. – 15. 3. 2020

Na další víkendovou výpravu náš oddíl vyrazil v polovině měsíce března. Naše kroky měly původně směřovat do ulic hlavního města, nicméně kvůli aktuální situaci v České republice jsme museli přehodnotit cíl výpravy a místo toho jsme se tedy rozhodli vyrazit do přírody na náčelníkovu chatu do Myštic nedaleko Blatné.

V pátek 13. března se ve dvě scházíme u Kanyatary doma. Ze současných pěti členů našeho oddílu dorazili tři – Imnu, Špigy, Monika. Ti společně s náčelníkem Kanyatarou chtějí prožít víkend v přírodě. Ještě dojdeme do klubovny pro zásoby a po natankování vyrážíme směr Myštice. Několik kilometrů před Myšticemi odbočujeme, abychom se podívali na zdejší skautské tábořiště.

Zatímco Kany jede k chatě autem, my se tam musíme dostat pěšky. Jsme ve vesnici Chobot a podle mapy na zastávce najdeme cestu do Myštic. Po asi půlhodinové cestě konečně přicházíme do chaty, kde je již zatopeno. Vaříme čaj a pomalu začínáme chystat večeři – těstoviny zapečené s uzeným masem. Venku také řežeme nějaké dřevo. Po večeři a umytí nádobí se vrháme na nějaké hry. Nejprve na Tik tak bum, poté nás Kanyatara učí hru Ovčinec. Spát jdeme okolo jedenácté.

V sobotu vstáváme už v sedm hodin. Po rozcvičce si dáváme chleba s rybičkovou pomazánkou a dozvídáme se dnešní program. Po včerejším cvičném výsadku nás dnes čeká výsadek těžší a delší. V devět hodin se zavázanýma očima vyrážíme na neznámé místo. Po skoro hodinové jízdě auto zastavuje a my vystupujeme neznámo kde. Po chvilce hledání a zjišťování objevíme rozcestník a dovídáme se, kde jsme – asi 3 kilometry od hradu Zvíkov. Hledáme tu nejvhodnější cestu zpět do Myštic, která je dlouhá něco přes 20 km. Vyrážíme na cestu. Kanyatara jde chvíli s námi, ale po chvíli nasedá do auta a odjíždí. Cesta zpět do Myštic je na nás.

První polovina cesty je skoro celá lesem, což je pro nás lepší než jít po silnici. Jdeme rychle a kilometry tak ubíhají docela rychle. Během cesty jsme nepotkali ani jednoho turistu, jen pár lidí v autech nebo na zahradách. Místo lidí však potkáváme ovce, krávy a koně. Po mnoha kilometrech se stavíme na svačinu – zbytek rybičkové pomazánky od snídaně a ovoce. Počet nachozených kilometrů se zvětšuje a je to postupně cítit i na nohách, které začínají bolet. Ze zelené v Ostrovci přecházíme na modrou a pokračujeme dále. Kousek cesty před Miroticema si zkracujeme proti proudu potoka. U Mirotic objevujeme studánku, kterou vítáme, jelikož voda pomalu ale jistě ubývá. Z Mirotic nás čeká ještě dlouhých 7 km do Myštic. Kroky se zpomalují, ale nakonec ve čtvrt na šest přicházíme do chaty. Tam nás už očekává Kanyatara s uvařenýma kovbojskýma fazolema. Dle Google map jsme ušli asi 25 km za 7 hodin, což je pro nás docela úspěch.

Po večeři se vyhlašuje turnaj v Ovčinci. Ten trvá asi hodinu. Po dohrání je už tma a my vyrážíme na procházku. Jdeme vyhodit tříděný odpad a pak pozorovat hvězdy. Kanyatara nám ukáže několik souhvězdí a řekne něco o noční obloze. Po návratu si už jen čistíme zuby a jdeme spát.

Ráno vstáváme okolo osmé. Místo rozcvičky je koupání. Do studené vody vlezli Monča a Imnu. Jelikož tam Monča vlezla první a vydržela tam nejdéle, vysloužila si přezdívku Icy. Po snídani si balíme spaní a hrajeme karty. K obědu jsme společnými silami uvařili zapečené brambory. Po obědě si dáváme polední klid – čte se z knížky a někdo na chvíli usnul. Okolo třetí se zvedáme, abychom začali uklízet. Ještě před odjezdem proběhne jedna etapa celoroční hry Rychlé šípy, kterou vyhraje klan Modré Želvy (na výpravě zastoupen jen Imnuem). Naložíme věci do auta, zamkneme chatu a odjíždíme zpět do Příbrami. V autě se bavíme o dočasném pozastavení činnosti a o tom, co můžeme pro oddíl udělat doma.

V Příbrami nás Kanyatara rozveze domů a tím končí naše další výprava. Výprava se všem určitě líbila. Myslím si, že jsme toho hodně stihli a také zvládli. Je jen škoda, že nás nejelo více. K tomu můžeš pomoci i ty – hledáme totiž nové členy – kluky a holky školního věku, kteří mají zájem se věnovat skautské činnosti a být součástí našeho oddílu. Nyní Bohužel nějaký čas fungovat nebudeme, ale po obnovení činnosti tě u nás rádi přivítáme.

Matěj Mosler – Imnu, Kmen Mohawk

P.S.: Jako náhledový obrázek je záznam trasy, kudy jsme jeli na výsadek – škoda, že na mapě není vidět, kde jsme se točili „jako na kruhovém objezdu“… 🙂

Níže je par fotek s odkazem na naši oddílovou fotogalerii (po přihlášení pro členy je v ní z této výpravy 177 fotek, veřejně viditelných je 10)…

Komentáře