Sněhová výprava
V půlce února, konkrétně patnáctý den, vyrážíme na první jednodenku v tomto roce. Pár dní před víkendem napadl sníh a i když ho nebylo příliš mnoho, výpravu nám náležitě obohatil.
Scházíme se na náměstí na Březových Horách v deset hodin v počtu devíti dětí a dvou vedoucích. Účást není nejvyšší, ale všichni jsou připraveni strávit celý den venku a při hlasování, zda se na vaření oběda přesunout do klubovny, nebo zůstat venku, vyhrává jednoznačně druhá možnost.
Účastníkům je sděleno, jaké téma bude celý den provázet – oheň – a rovnou se dozví první část příběhu o tom, jak byl oheň zničen a oni se jako Zachránci věčného ohně musejí vydat na cestu, aby ho opět našli a mohli přinést zpět lidstvu. Vzhledem k počtu dětí je nakonec jeden větší tým fungující dohromady, nicméně i tak je zapojení po celý den velké.
Prvním úkolem je dostat se do lesoparku za pomocí mapy, kterou nám zde nechali naši předci, Strážci ohně. Kvůli tomu není úplně aktuální, ale i tak není problém se v ní zorientovat a po chvíli se dostaneme k hlavnímu dějišti celého dne – lesoparku Litavka.
Po krátké pauze a jedné rychlé hře přichází čas na další úkol. Podle přečtené legendy a indicií musejí Zachránci najít schované uhlíky, které budou potřeba k rozdělání ohně, aniž by je chytil Duch zimy. Aby o ně nepřišli, musejí je neustále držet v ruce. Po aktivitě se u hřiště ještě na chvíli zdržíme k vyzkoušení některých prvků.
Na cestě se posouváme dále, po několika minutách však navazuje další úkol: jeden ze Zachránců bude hlídat uhlíky, další dva budou mít zavázané oči a zbylé tři dvojice k sobě přivázanou vždy jednu nohu. V tomto rozpoložení musejí za vzájemné spolupráce projít krátký úsek a na něm si předávat dvě hořící svíčky. Vše je zvládnuto bez problémů a svíčka ani jednou nezhasne.
Za rybníčky v lesoparku se usazujeme a začneme připravovat ohniště a sbírat dřevo. Díky vzájemné spolupráci vzplane oheň docela rychle a můžeme se ohřát, ale také do něj přihodit nasbírané uhlíky. Teď nás čeká vaření buřtguláše, což je další z úkolů. Jeho vedení se s pomocí receptu chopí sami účastníci. Kromě loupání a krájení je však potřeba neustálá péče o oheň, jelikož ohniště je stále mokré a spotřeba dřeva velká. Vzhledem k počasí to jde pomalu, do vaření se ale zapojují všichni, takže to je zábavné i stmelující.
Po hodině a půl vyndaváme lžíce a ve dvou kotlících uvařený guláš můžeme začít rozlévat do ešusů. Vaření na sněhu není nic lehkého, proto je teplé a chutné jídlo zaslouženou odměnou. Umyjeme nádobí a začínáme uklízet. Zatímco dohořívá oheň, hraje se ještě jedna rychlá hra.
Zachránce ohně čeká poslední úkol. Od plamene zapálit svíčku a hořící ji donést do klubovny, čímž se jim symbolicky podaří oheň zachránit a přinést zpět mezi lidi. Zpět lesoparkem tedy vyrážíme na cestu do města, k naší klubovně. Jelikož vaření trvalo docela dlouho, přidáváme do kroku, abychom vše stihli.
Okolo čtvrté hodiny přicházíme ke klubovně. Je ukončena celodenní hra – Zachráncům se povedlo opět rozžhnout oheň, takže jejich celodenní úkol byl úspěšný. Přečte se poslední část legendy, vyhodnotíme muže/ženu výpravy – Punťa – a známku – 1,3. Akci zakončujeme pokřiky a sice trochu zmrzlí, ale po celém dnu v přírodě snad i spokojení, vyrážíme domů.
