Sněmovní výprava do Milína

15. až 17. května 2026

Původní záměr vyrazit na tábořiště Fénix u Vranovic jsme museli nám zkomplikovala spíše špatná předpověď počasí, proto jsme se rozhodli nakonec využít prostor bývalého pivovaru v Milíně, který jsme již dvakrát navštívili.

V pátek nás čekal v půl šesté sraz na vlakovém nádraží, odkud nás čekala krátká cesta do Milína. Aby cesta na naši víkendovou základnu nebyla tak jednoduchá, bylo potřeba rozluštit dopis v morseovce, který napověděl, kudy jít. Samotnou cestu do pivovaru jsme pak zvládli rychle.

Čekalo nás klasické seznámení s místem, vybalení a zabydlení. A poté samozřejmě večeře. Na večerní program jsme se přesunuli ven, k ohni a mohli si popovídat i zazpívat. Bohužel k nám přišel déšť, proto jsme poslední chvíle večera strávili uvnitř. Závěrem programu byl zpěv indiánské večerní písně, po které jsme šli spát.

V sobotu nás čekal budíček okolo půl osmé a samozřejmě rozcvička a netradičně také zpěv ranní indiánské písně. Venku bohužel pršelo, takže jsme dopoledne museli být převážně uvnitř. Zahájili jsme ho sbíráním nastříhaného oddílového znaku, který jsme následně slepili a psali k němu tradice, které jsou s námi svázany. 

Po svačině a krátké hře, jež se díky vřelému počasí mohla odehrát venku, byl zadán úkol, který prolnul celou výpravu: příprava scénky, která neznalému přiblíží, jak nás oddíl funguje. A jelikož večer se bude konat sněm, vrhli jsme se také na plnění nováčkovské a orlích per.

K obědu jsme měli kuskus se zeleninou a polední klid nemohl chybět. Odpoledne jsme si po menších skupinkách obešli různé předměty, které jsou symbolické pro náš oddíl a pověděli si, co a proč pro nás znamenají. Zároveň byl další prostor na plánování scénky a když se počasí udobřilo, vyrazili jsme ven. Nejprve k ohništi, které bylo potřeba na večerní slavnostní oheň upravit a vyčistit. Následně se šlo na procházku po okolí, abych se celý víkend nemuseli pohybovat pouze v areálu počasí. Nechtěným zážitkem a zakončením cesty byl prudký déšť, který nás však naštěstí zastihnul až téměř u chaty. 

Naštěstí kamna, čaj a přítomné hry vše zachránily a během chvíle se podávala večeře v podobě česnekové pomazánky. Špatné počasí poodstoupilo a tak jsme mohli doladit vše potřebné na sněm, doufajíc, že nás déšť nezastihne během ohně.

Okolo sedmé hodiny jsme se seřadili a přesunuli do sněmovního kruhu. Oheň postavený do tvaru hvězdy zapálil rozkřesáním náš náčelník Samotář a 27. sněm mohl začít. Následoval tradiční i netradiční sněmovní program. Povědělo se, co se událo během posledních měsíců a co nás v nejbližší době čeká. Byla představena obměněná kmenová rada, která má od března nové přírustky z řad staršího členstva. V klanové soutěži o čtyři skalpy byly síly vyrovnány, nakonec však zvítězil klan Modré želvy, který nejlépe dokázal napodobit táborovou stavbu. V boji o Ženu/Muže sněmu hrdě zvítězila Kolibřík a stala se tak jednou z nejmladších výherkyň. Díky duu Samotář a bývalý náčelník Kanyatara, který se za námi přijel podívat, jsme si mohli zazpívat hned v doprovodu dvou kytar. Když se setmělo, přišel čas na závěrečnou část sněmu – tedy udílení splněných orlích per. Tuto slavnostní část odstartovala přečtená úvaha od E. T. Setona o tom, jak a proč má smysl se zajímat o přírodu. Orlích per za různé splněné činy bylo uděleno celkem 17. V závěru sněmu jsme si opět zazpívali večerní píseň a pomalu vyrazili spát (hladoví zájemci se ještě zastavili pro druhou večeři). 

Nedělní budíček byl kvůli pozdější večerce posunut a místo rozcvičky jsme se dali na balení. Po snídani byl prostor na finální přípravy scének a následně se na virtuálním pódiu předvedly postupně tři skupiny, které umělecky ztvárnily, jaké zvyky se k našemu oddílu váží. Bylo to vtipné, povedené i poučné. 

Poté jsme se vrhli na úklid objektu a jelikož nám zbyl ještě volný čas a venku bylo pěkně, zahráli jsme si několik her, jedna z nich byla zaměřená na některé momenty z oddílové historie a za pomocí fotek se tak každý mohl podívat, jak jsme fungovali dříve. 

Rizoto bylo připraveno a čas se nachýlil, takže jsme si dali jídlo, uvedli vše do původního stavu a pomalu vyrazili zpátky na nádraží. Času bylo dost, takže jsme ho využili k povídání a další hře. Po krátké jízdě jsme ve čtvrt na tři dorazili do Příbrami a palcákem ukončili tuto výpravu. Ženou výpravy se stala Hopík, známka byla 1,05. 

Účastnili se: Samotář, Imnu, Icy, Barmanka, Kámen, Špigy, Menda, Hopík, Punťa, Žeže, Veverka, Jožin, Frodo, Michal, Lemur, Smíšek, Kolibřík, Luigi, David, Vojta, Adam.