Zpětná vazba na výpravu a sněm na Kubrychtově boudě

Zdarec děcka, máucta rodiče!

Tady je váš oblíbený skřítek Destruktus! Kdo mě ještě neznáte, tak mě brzy poznáte a taky se o mě určitě dočtete v nějakém příštím článku.

Výprava na Kubrychtovu boudu o uplynulém víkendu byla fajn, jednadvacátý sněm Mohawků byl krásný (čemuž odpovídají krásné fotky, zážitky účastníků – pro mnohé to byl první sněm, ale i známka výpravy necelých 1,4)!

Mohawků je nyní docela dost (jako nikdy předtím, chtělo by se říci) a větší počet účastníků si žádá trochu jiný režim (to si nastavíme v náčelnictvu, to teď zmiňovat nebudu) a přístup členů (zvláště těch starších) a spolupráci všech. To už si Kmenová Rada ujasnila a popravdě – učí se to všichni. Ono je totiž něco jiného fungovat ve skupině cca. 15 lidí a něco jiného ve dvaatřiceti (ano, současní Mohawkové jsou 28 dětí a 4 dospělí)! To už je mazec i pro mě, a to jsem už ostřílený pardál… Povídá se, že už o letošním Tajuplném Ostrově prý Imnu plakal, že už další nováčky nechce, ale Kanymaus byl prý neoblomný, že dokud nás nebude nejmíň 69, že nábor nekončí… No já nevím, jestli se tomu dá věřit… Špigy to říkala… 😀

Budu rád, když se nad níže vypsanými poznámkami zamyslí jak členové, tak nováčci a také rodiče a trochu to společné skautování posuneme směrem k lepšímu. To, “jaké si to uděláme” totiž záleží na nás všech. Tak, tady to je:

1. Prosíme o označení věcí a oblečení – obzvláště těch, co mají všichni stejné nebo podobné – ešus, příbory, hrnky, kroj, skautské oblečení, spacáky… Několikrát za výpravu přišel někdo s tím, že nemůže něco najít. Může se to stát, ale podepsaná nebo jasně označená věc se hledá mnohem snadněji. A pokud si dítě nepozná ani své další věci, také by bylo vhodné je označit. Tipy, co a jak označovat, napíšeme někdy v budoucnu.
2. Pokud si dítě nebalí úplně samo, balte, prosíme, s dítětem – bude alespoň zhruba vědět, kde co je a snáze bude hledat věci (bude vědět, jestli s sebou na výpravě má tu zelenou nebo tu šedou mikinu). Opravdu nejmenší vhodný batoh na vícedenní výpravu je o objemu 45 litrů (spíše ale 50-55) – ideálně s nastavitelnou délkou zad a kvalitními polstrovanými popruhy (nosnými na ramena a “bederním” kolem pasu – ten je nutný!). Pokud vybíráte, ptejte se, nebo pošlete odkaz batohu z eshopu, podíváme se na to. Víte, že třeba Kany dal v začátkách skautování (a to před 26 lety byly jiné ceny) během let asi 2000 Kč za různé “křápbatohy” a pak na výpravách trpěl, než aby si rovnou koupil kvalitní batoh, co vydrží a dobře se nosí? Platí, že je lepší jít na první výpravu s půjčenou starou krosnou, než s malým batůžkem a věcmi v rukou.
3. Dávejte jen jídlo ze seznamu – samozřejmě se stává, že je někdy jídla o něco méně, někdy o něco více, ale nejlépe se vaří, když děti přinesou jen to, co mají a tolik, kolik toho sní. Kupříkladu teď sobotní oběd zbyl a dojídal se odpoledne, večeře také kousek zbyl, nedělní vajíčka se snědla akorát a oběda zbylo hodně, takže suma sumárum bylo jídla dost. A kdyby se náhodou někdo nenajedl dosyta hlavním jídlem, protože tolik nezbylo, vždy je možné se “dorazit” něčím s chlebem. Kromě toho je to samozřejmě tíha i prostor navíc.
4. Pokud dítě něco nejí, musí vědět, co má místo toho. Čím nás je více, tím více je lidí, co dané jídlo nejí. Nemůžeme dělat více jídel najednou, nemělo by to být pravidlem, ale chápeme to. Pak je ale potřeba, aby dítě mělo adekvátní náhradu, vědělo, co to je, jak se připravuje a řeklo o ní dopředu. Protože když si dítě vzpomene až u oběda, že to vlastně nejí, musí čekat, až mu služba dovaří jeho část a vše se tím zbytečně zdržuje. Uvědomme si prosím, že žádné jídlo není všemi oblíbené, a kdybysme se řídili jen tím, “co děti chcou”, budeme možná střídat smažák a palačinky a konkrétně tahle dvě jídla se z několika důvodů na výpravách moc dělat nedají. Takže když budeme v jídelníčku plánovat například čočku, “nekřeňte” se prosím dopředu a věřte, že zaprvé na výpravě dost vyhládne a tak líp chutná a zadruhé, že když si děti jídlo sami připravují (některé – střídají se), pak si hotového pokrmu více váží, byť třeba není dokonalý a zatřetí NAŠE ČOČKA je jiná, než třeba ve školní jídelně (nekyselíme jí všem a nezahušťujeme moukou například).
5. S tím souvisí i to, že k “vlastním” jídlům by mělo být něco, co si dítě také zvládne připravit s minimální pomocí a relativně rychle (tj. ovesné kaše k večeři i snídani nejsou pro osmileté děti nejlepší nápad – po pravdě i ti o dost starší se po horké vodě na kaši začali shánět až po usednutí všech ke stolu, ne půl hodiny předtím, jak by bylo potřeba, a v jednom případě se kaše konzumovala sypáním ze sáčku rovnou do pusy – což je sice legrace, ale při nejlepší vůli to nelze považovat za hodnotné jídlo). Stejně tak počítejte s tím, že na chatách a klubovnách, kam jezdíme, buď není lednička, nebo je malá, že se tam vejde jen minimum věcí – tím se počet možností vhodného vlastního jídla také zúží, zvlášť, pokud by mělo být později v sobotu nebo až v neděli.
6. Jsou lepší čelovky než obyčejné baterky do ruky. Pokud balíte, co máte doma, je lepší cyklosvítilna nebo baterka do ruky než nic, pokud kupujete nebo “píšete Ježíškovi”, pak zásadně čelovku. A nemusí to nutně hned být “dělo” Petzl, Fénix nebo Led-Lenser přes 1000 Kč. Ptejte se, klidně poradíme. A občas bývá něco i v obchůdku.
7. Píšeme to sem kvůli tomu, že chápeme, že spousta dětí je u nás nová a pro vás může být balení také něčím novým, ale zároveň by bylo fajn, aby se to postupem času zlepšovalo. I když se to nemusí zdát, výpravu může to, jak je batoh zabalen, dost ovlivnit. Pokud budeme mít na někoho konkrétní “podnět na zlepšení”, řekneme to dítěti na výpravě a rodičům po ní – neberte to osobně, není to myšleno zle! Pokud budou nějaké dotazy k balení, samozřejmě můžeme poradit nebo ukázat, ale vždy je to lepší řešit včas a dopředu. Pokud by vám před výpravou něco chybělo, nebojte, většinu věcí máme k zapůjčení z klubovny nebo “od někoho” – ani nedoporučujeme kupovat něco narychlo “honem honem” před první výpravou.

P.S.: Upomínkovou kartičku (na úvodním obrázku) všichni dostanou na listopadové kmenovce

“Tády, dády, dá! To je konec!” Mějte se krásně a zachovejte nám přízeň!

Destruktus I.
(všeuměl, dovšehokecal a skoronáčelník Mohawků)