Klan Tří Sluncí – rodinný skauting u Mohawků

Před necelými devatenácti lety se tři Mohawkové sešli a založili tajné uskupení, které nazvali Klan Tří Sluncí. Kdy to přesně bylo, kdo to byl, proč tuto skupinu založili a co si dali za cíl, vám budu vyprávět až někdy jindy…

Asi před osmi až devíti lety se Kanyatara začal zabývat myšlenkou rodinného skautingu. Líbila se mu myšlenka společného letního táboření rodin v týpí o kterém slyšel z vyprávění od “starých” členů Neskenonu na setkání kmenů společenství Midewiwin. Tehdy ale nevěděl, jak přesně myšlenku rodinného skautingu uchopit a jak jí propojit s (občas líp, občas hůř, ale fungujícím) kmenem Mohawků. Vlastně před těmi osmi – devíti lety ani neměl tu rodinu…

Nyní na začátku roku 2016, mnoho let po tom, co si kluci v příbramské Čtyřce začali říkat Mohawkové, ještě víc let od spojení Čtyřky a Trojky a mnohem víc let od starší historie oddílu, kterou ani pořádně neznáme a už asi Bohužel velmi těžko poznáme, nyní začaly myšlenky na rodinný skauting nabývat na konkrétních obrysech.

Myšlenka je ta, k současným klanům (družinám) Modrých Želv a Hnědých Medvědů (a v případě více členů i klanu Žlutých Vlků) přibude klan další – klan (družina) rodinného skautingu – Klan Tří Sluncí.

Proč?

Skauting je hnutí, které má podle našeho významu význam pro všechny. V jednom z našich základních dokumentů, Stanovách, se píše, cit. “Cílem činnosti Svazu je především všestranně podporovat harmonickou výchovu dětí a mladých lidí, ale také dospělých po stránce mravní, duševní, společenské i fyzické, aby z nich vyrostli zodpovědní, demokraticky smýšlející občané své vlasti a evropského společenství.” Skauting je o hře, radosti ze života, o přípravě, o zásadách, o přátelství, o objevování, o aktivitě, o cestách a spoustě dalších věcí.

Do září 2014 jsme se naší činnosti věnovali jako skupinka kluků, naši rodiče, mladší sourozenci nebo dívky byli jaksi “nežádoucí”. V září 2014 jedna mladá desetiletá slečna prohlásila “Já bych chtěla jezdit s vámi…!”. To byl u Mohawků první zlom. První členka – dívka. A činnosti se zhostila se ctí – například mezi prvními splnila první etapu dlouhodobé hry Robinson Crusoe. Její stará přezdívka zůstala zapomenuta a u Mohawků jí  neřekl nikdo jinak než Amazonka (ale to bylo již před Robinsonovým ztroskotáním).

Později jsme si uvědomili, že skauting by neměl rodiny rozdělit, ale spojovat. Uvědomili jsme si, že čím poctivěji se budeme věnovat skautingu, výprava bude střídat výpravu, tím méně mohou být Mohawské rodiny spolu. Již dříve, když se Kanyatara v roce 2006 vrátil k Mohawkům, zastával názor, že pokud má náčelník oddílu partnerku, může partnerka samozřejmě jezdit s Mohawky na výpravy také. Nad tím se vlastně nikdo ani nepozastavoval…

V tuto chvíli Mohawkům přijdou vhod dobré duše a šikovné ruce stejně nebo možná víc, než jindy.

Jak je to vymyšlené?

Současní členové Mohawků (v tuto chvíli členové klanů Modrých Želv a Hnědých Medvědů) jsou skautským oddílem. Schází se pokud možno pravidelně jednou týdně a obvykle dvakrát za měsíc jezdí na výpravy. Soutěží mezi sebou ve hrách, ve sportu, v dovednostech, hodnotí si plnění svých drobných povinností, včasný příchod na sraz, dobrovolnou aktivitu navíc i to, jestli se ten, kdo nemohl tentokrát přijít řádně omluvil. Platí si do oddílové pokladny příspěvky, z nich si platí registraci do naší “mateřské organizace” do Svazu skautů a skautek ČR (a s tím spojené úrazové pojištění členů), ceny do soutěží, drobné opravy a povinné revize v klubovně. Z příspěvků se kupuje i veškeré oddílové vybavení, pokud na ně nepožádáme a nedostaneme dotaci. Největší výdajovou položkou, placenou z příspěvků, jsou ale výpravy – jízdenky, cestovné, ubytování a různé vstupné (do bazénu, muzeí, do divadla, Dinoparku, apod.). Měsíční příspěvky jsou 250 Kč. Členové se snaží účastnit se všech podniků. V minulosti byly z příspěvků placeny i krojové součásti (košile, šátek, odznaky, tričko, kšiltovka, v tuto chvíli si již každý člen vše kupuje sám. Členové oddílu plní různé zkoušky a úkoly a tím se snaží posunout dál ve svých znalostech, dovednostech i sportovních výkonech. Zkoušky jsou jak skautské (Stezka), tak indiánské (Orlí Pera). Aby se nováček stal právoplatným členem oddílu, splní několik podmínek podle věku (“nováčkovská zkouška”) a pak podle věku skládá buďto Vlčácký nebo Skautský Slib.

Členové Klanu Tří Sluncí se budou scházet podle své domluvy – buď společně s Medvědy a Želvami tak, aby nebyl narušen skautský program, nebo v jiné termíny dle dohody. Členové Klanu Tří Sluncí se mohou výprav zúčastňovat tak, jak to bude v jejich možnostech a “kdy budou chtít”, nebo si mohou organizovat samostatné klanové podniky. Mohou Kmeni pomoci svými zkušenostmi, znalostmi nebo organizačně (viz. dále). Navrhuji aby nebyli dlouhodobě bodováni (v rámci jednotlivých podniků by to bylo možné a i vhodné, je to dobrá motivace pro všechny). Navrhuji, aby členové Klanu Tří Sluncí platili příspěvky na činnost jen 500 Kč ročně. V tom budou mít registraci do Svazu (vč. úrazového pojištění), přispějí na provoz klubovny a společné vybavení – pomohou Kmeni Mohawk finančně. V rámci ročního příspěvku nejsou zaplaceny výpravy, skautský kroj (předpokládám, že členové Klanu Tří Sluncí by využívali jen skautská trička a příp. kšiltovky) a nepočítá se s odměnami do soutěží. Bude mi ctí a radostí, pokud se člen Klanu Tří Sluncí rozhodne splnit nováčkovskou zkoušku a složit Skautský Slib a pak bude pokračovat s plněním Stezky, Orlích Per nebo Korálkových činů (varianta Orlích Per pro malé děti).

Pro koho Klan Tří Sluncí je?

• pro rodiče a sourozence současných členů Kmene Mohawk
• pro rodiče a sourozence bývalých členů Kmene Mohawk, i když ti bývalí členové třeba už v oddílu ani v Klanu Tří Sluncí fungovat nechtějí
• pro bývalé členy Mohawků i se svými rodinami a dětmi
• pro další zájemce o skautskou činnost (bývalé členy jiných skautských oddílů, pro děti, které nemohou skautovat v rámci klasického skautského oddílu vlčat, skautů, světlušek nebo skautek – ať už kvůli nízkému /nebo vysokému/ věku, nebo kvůli zdravotnímu omezení) – tedy pro kluky i holky, dospělé i prcky, a to i pokud nikdy dřív předtím neskautovali, “bylo to jinak”, nebo pokud dřív skauting ne vždy úplně pochopili…

Proč bych se měl zapojit?

Každý z nás je jedinečný, každý umí něco, co může ostatní naučit, čím může druhé obohatit, čím může přispět – třeba “jen” k legraci.

Můžeš třeba:

• dělat rozhodčího na Všestranném Bojovníku
• na jedné výpravě zahrát tajemného Širokka v Honbě za Ježkem v kleci
• přinést na jednu ze schůzek kuši a naučit členy sestřelovat jablko z hlavy (a netrefit přitom náčelníka 🙂 )
• přinést ukázat svůj starý skautský zápisník
• na vícedenní výpravě ohromit se svou perfektně sbalenou usárnou a svými znalostmi rostlin nebo souhvězdí
• zařídit dopravu na vodácké výpravě na Vltavu
• zavést nás na staré oddílové tábořiště
• ukázat nám krásná místa o kterých jsme nevěděli
• domluvit nám návštěvu místa, kam bychom se normálně nedostali
• postarat se o nějaký úkol, práci nebo tvorbu
• pomoci při vydávání oddílového časopisu, psaní článků na web
• pomoci s vydáním “Seigu!” (brožurky pro nováčky se základními informacemi kdo jsme, jak fungujeme atd.)
• pomoci a přispět kdekoliv, kde vycítíš, že je Tvá rada / pomoc vhodná a potřebná
• nebo nás “jen” navštívit a vzpomenout, jak to bylo v oddíle dřív…

Ano, a můžeš prospět i sobě – něco se naučíš, něco se dozvíš, můžeš sám sebe posunout dál k vrcholu na “Hoře Poznání”. Můžeš se inspirovat, můžeš najít přátele různého věku, ve stejné nebo jiné životní situaci, s podobnými nebo jinými názory. Můžeš s někým sdílet svůj pocit – ať radost či smutek. Můžeš se s někým hecnout a chodit denně běhat, s někým zajít do divadla, jít si zaplavat, nebo jet na vodu…

Skautský oddíl dohromady s rodiči, může to fungovat?

Ano, Mohawkové od září 2015 zkouší “projektové řízení” na schůzkách a nyní od ledna 2016 i na výpravách – co to je, jak to funguje a tak, se časem dozvíte z jiného článku někdy v budoucnu. Pro ty, co vůbec netuší, “vo co gou” bych to přiblížil jednou větou: “Každý má na starosti něco.”

Jak by mohly probíhat výpravy? Ukažme si to na “modelu” výpravy na Skaličný

Skaličný je skautská základna píseckých skautů poblíž obce Křešice, Mohawkové tam jezdí už několik let – nejprve na Velikonoce, pak v lednu, letos tam zatím nepojedeme. Vždy se jelo na celý víkend od pátku do neděle.

Doprava na Skaličný nic moc – buď se jede vlakem do Čížové (4 km), Vráže (4km) nebo autobusem do Předotic (2km), ale to je dálkový autobus z Prahy “na jih” a mohlo by se stát, že nás nebude chtít vzít s batohy (jo a nejede přes Příbram). Ještě jedna věc – když jsme na Skaličném byli při posledních dvou návštěvách autem, vyzvedávali jsme si klíče od chaty v Písku. To jen abyste věděli… 🙂

Začíná jaro, po mezích se, kde je stín, sem tam válejí zbytky sněhu a je naplánovaná výprava na Skaličný u Písku. Bude to další ze společných výprav Mohawků – dětských klanů Modrých Želv a Hnědých Medvědů a rodinného Klanu Tří Sluncí. Želvy a Medvědi jedou vlakem do Čížové, s sebou si berou i své batohy na výpravu. S nimi jede i malý Pepíček, kterému je teprve šest a v září půjde do první třídy a současně nastoupí do klanu k Želvám. Jejich owačira (kdo neví, u Mohawků se tak nazývá rádce družiny) Imnu se o něho stará jako o vlastního a s nadšením mu na schůzce vysvětloval, co si má vzít na výpravu s sebou do malého baťůžku, protože velký batoh se spacákem, zásobami a oblečením poveze tatínek autem. Společně s nimi vlakem jede Kuželka s Kozlem, ti si kromě batohů nesou kytary, tak je ve vlaku a potom večer v chatě pěkně veselo.

Pepíčkův tatínek, společně s dalšími rodiči a dětmi zajedou cestou na Skaličný do Písku pro klíče od chat (ano, od chat, je nás už víc a obsadíme tedy obě chaty na základně). Cesta na základnu je po zimě rozježděná, auto nakonec nechají u silnice a poslední půl kilometru jdou pěšky. I tak jsou na Skaličném asi o hodinu dříve, než ti, co jeli vlakem. Klan Tří Sluncí zatím v obou chatách zatopí a vaří čaj. Večer se sedí u krbu a zpívá, Medvědi vaří pro všechny buřtguláš. Večer se poskládáme do chat, jen Kozel s Kuželkou jdou prověřit kvalitu svých spacáků a jdou si lehnout pod širák…

V sobotu přijíždí Mýval s Osoondahem a Mývalem. Osoondah učí tatínky a děti lakros, Mýval vyhrožuje, že vytáhne z auta kuš, že jí má s sebou, Šingas se směje a hlásí něco ve smyslu “Není na světě nic horšího, než ozbrojený Mýval!” nebo “Mývale, už jsi na tý kuši upgradoval to Ubuntu z 10.04 aspoň na čtrnáctku…???” a podobně. Mýval zase hlásí na Šingase: “To se Ti to vyskakuje, když máš dneska vycházky…!” Hraje se “Myší fotbal“, Želvy vaří oběd a odpoledne bude turnaj v lakrose. Po svačině Šingas vyhlašuje hru Safari ve variantě s živými zvířaty. Je to sranda – no co vám budu povídat – zkuste si lovit Mývala po lesích… 🙂

Na večer se roztápí sauna, kde se všichni na etapy vystřídají. Mezitím se v přední chatě hraje King-Kong a Bobřinky. Sušíme mokré věci, zpíváme. Občas někdo vyběhne ven a hrábne do sněhu a po někom ho mrskne a pak zase zaběhnou zpátky do chaty.

V neděli odjíždí malý Pepíček s tatínkem, jedou za maminkou a babičkou. Dopoledne se ještě zastaví ….. se svým malým synkem. Žijí v Brně, jsou tu jen na skok, aby nás pozdravili. Přijdou pěšky od zahradnictví, na tábořiště zajíždět nebudou. S ním později odjíždějí i Kozel s Kuželkou. Odpoledne přijede i ….. s manželkou ….. . On je pracovně vytížený a manželka je nemocná, tak zajedou autem až na tábořiště. Dají si s námi svačinu, společně naložíme bagáž Klanu Tří Sluncí. ….. povezou členy Klanu Tří Sluncí domů a také odvezou klíče od základny zpět do Písku. Želvy a Medvědi půjdou odpoledne opět na vlak do Čížové a cestou si zahrají ještě několik tradičních mohawských her.

Výprava frčela, získala čistou jedničku, všichni zúčastnění si jí užili. Hra střídala hru a další program, chvilkama se i pracovalo, ale zhruba ve dvaceti lidech to byla legrace. A co příště? Za dva týdny nás čeká tradiční podnik Boj o pevnost. Kromě Mohawků účast přislíbili i kamarádi z jiných skautských oddílů, tak to bude něco…!

Umíš si takovou výpravu představit?

Já ano. Zažíváme podobné výpravy, akční hry a zajímavou činnost, ale ta síla mnoha šikovných a nadšených nám nyní chybí.

Proč bych měl platit?

Můžeš být “člen” nebo “návštěvník”, je to na Tobě. jen Ty sám víš, je-li to v Tvých možnostech a jestli chceš. A vlastně to ani není to nejdůležitější. A víš co? Poznáš kdo z ukázkové výpravy na Skaličný byl člen Klanu Tří Sluncí a kdo návštěva? Taky vůbec nejde o to, jestli bydlíš v Příbrami nebo jinde… Jen jedno bych k tomu rád řekl: Pokud se například bude “lámat chleba”, kdo pojede na výpravu na vodu a bude hodně zájemců, dám přednost členovi před “návštěvou”… 😉

Na místo závěru…

O kus výš v tomhle dlouhém článku jsem nakousl, že skauting je i o jiných věcech, než to na první (a druhý) pohled vypadá, a že jej ne každý pochopí. Vzpomínám na vyprávění starého skauta – bratra Ajagua, kterého jsem navštěvoval jako šestnáctiletý kluk, když jsem se skautingem začínal. Ajagu vyprávěl a já jsem rád poslouchal. Vzpomínal, jak byl v lágru v Terezíně a jako lékař, skaut a skautský vůdce se snažil pomáhat, kde se dalo. Detaily si už Bohužel nepamatuji, ale vím, s odstupem času jsem pochopil (a teď doufám, že se mi podaří Ti tuto myšlenku bez deformací předat), že vyzařoval cosi, co jeho spoluvězně vábilo a zajímalo. Chtěli být také takoví – odvážní, odhodlaní, prospěšní, čistí ve slovech i skutcích. Řekl jim, že je skaut. V tom prostředí to musela myšlenka – akt vzdoru, jiskřička naděje na lepší zítřejší den. Udělat den o krapet krásnější a snesitelnější pro mého spoluvězně – mého bratra, mojí sestru a nakonec i pro mě. Oni pak chtěli být také skauti. Vedli spolu rozhovory – zamyšlení (ve staré skautské literatuře se tomu říká Vigílie) a pak další pak skládali Skautské Sliby. Samosebou potají, s rizikem přísného trestu nebo dokonce smrti. Stali se skauty. Bez slavnostního ohně, bez kroje, bez slibové insignie (slibového odznaku), ale skauty.

Nyní, mimo totalitu a riziko trestu, při “klasickém skautingu” můžeme využít sílu přátelství, budování sehraného týmu, akčnost her a soutěží, ducha férového sportu, malebnosti indiánských i skautských obřadů, lehkých i náročných úkolů a zkoušek, ale to vše na pevném základu.

A teď Ti řeknu něco, co většina lidí netuší: Je úplně jedno, jestli Ti bude pět nebo bylo padesát!

Skautingem můžeš žít – a to je konečně asi tím pravým cílem Klanu Tří Sluncí.
Takhle já to vidím, takhle já žiju a takhle to nabízím i Tobě!

František Máška – Kanyatara
V. náčelník Kmene Mohawk Příbram
27. – 29. 1. 2016

P. S.: Tak a teď mi můžeš napsat, jak to vidíš Ty! Jdeš do toho? Co Tě nejvíc oslovilo? Co si vezmeš za své? Budeš právě Ty u vzniku Klanu Tří Sluncí (jako klanu rodinného skautingu)? Co myslíš: zúčastní se Klan Tří Sluncí tábora Mohawků 2016, nebo pojede tábořit po skončení tábora Mohawků? Nebo to bude úplně jinak?
Psát můžeš zde pod článek, na FaceBookovou stránku Mohawků, nebo na email kanyatara@gmail.com.