První výprava je za námi

Na první výpravu v dalším období Kmene Mohawk jsme vyrazili na vodu. Na ní jsme byli naposledy přede dvěma lety, kdy jsme sjížděli Vltavu z Vyššího Brodu do Českého Krumlova. Nyní jsme také vyrazili na Vltavu, nicméně z více důvodů jsme nejeli do Vyššího Brodu, ale do Solenic.

Scházíme se v pátek 11. září ve čtyři hodiny v klubovně. Dorazilo nás sedm – Mochomůrka, Špigy, Icy, Imnu, Kanyatara a nováčci Sandra a Sofinka. V klubovně je potřeba přebalit si věci z batohů do lodních pytlů a také připravit pádla, vesty, kanystry a další potřebné věci. Po asi hodině příprav vyrážíme dvěma auty do Solenic.

Docela hodně času nám zabere nafouknutí obou raftů. Pak už ale vyplouváme. Je ale už dost pozdě, takže neplujeme dlouho. Po několika set metrech se utáboříme přímo v Solenické podkově. Zbytek dne se stráví stavbou přístřešků a opékáním buřtů. Před spaním se ještě jdeme podívat na hvězdy.

Druhý den se vstává docela brzy, nicméně skoro celé dopoledne nám trvá, než se připravíme k vyplutí. Na jedené lodi jede Kany se Sandrou a Sofinkou, na druhé zbytek. Užíváme si slunce, vody i volnosti. Nechybí ani vodní závody. Plujeme asi 3 kilometry dále po proudu, až se nakonec zastavujeme na tábořišti, kde náš oddíl již jednou tábořil. Po cestě jsme se také zastavili u jednoho bunkru na pobřeží.

Je potřeba vše vynosit z lodí a začít chystat oběd. Ještě před tím se ale jdeme vykoupat. Oběd vaří Imnu s Kanyatarou, zbytek staví přístřešek na noc. Pozdní oběd (rizoto) všem chutná, a i po něm následuje koupání. Nakonec myjeme nádobí, doupravujeme přístřešek a povídáme si. K večeru se vydáváme (bez Kanyho, který zůstává v tábořišti) na asi hodinovou procházku. Po návratu se již skoro za tmy vaří večeře. Po večeři a vyčištění zubů Kanyatara vytahuje kytaru a za zvuku hudby postupně jdeme spát.

V neděli vstáváme okolo půl osmé. Noc byla studenější než ta předchozí, ale nikomu snad zima nebyla. Rozděláváme oheň a vaříme vajíčka k snídani. Krom toho vaříme i ovesné vločky na oběd, který si dáme po cestě. Po snídani balíme a uklízíme, abychom mohli co nejdříve vyrazit. Čeká nás cesta zpět a proti proudu to bude těžší. Na vodě si opět dáváme závody a po nich si dáváme pauzu na oběd, který jíme taktéž na vodě.

Ve dvě hodiny doplouváme k autu a jelikož ještě máme čas, jdeme na vodní bitvu. Na jedné lodi je Imnu s Mochomůrkou, na druhé zbytek (Kany nehraje, smí jen pádlovat). Úkolem každého týmu je shodit členy druhého týmu do vody. Cákáme po sobě, strkáme do sebe, ale nakonec se povede shodit jen Špigy. Po ukončení bitvy ale stejně ve vodě skončí všichni. Nyní už rychle na břeh, abychom stihli co nejvíce usušit lodě. Zatímco se suší, my se ještě jdeme naposledy vykoupat a poté se již připravujeme na odjezd. Opět jedeme Kanyho autem a autem tatínka Icy. Do Příbrami dorážíme s malým zpožděním, ale to snad nevadí. V klubovně rozvěsíme mokré věci, rozloučíme se a plni vodních zážitků vyrážíme domů. Známka výpravy byla jednička a Mužem (Ženou) výpravy se stala Sandra.

Imnu